Kdo získává a kdo ztrácí

Už skoro dva roky běží Příbehy pro Ivanu. Přečetla jsem téměř všechny a přestože je to vlastně pořád stejné téma, každý další je něčím jedinečný a obohacující. Jsem za ně moc vděčná, protože mi pomáhají vytrvat v mém putování proti proudu, které začalo právě u porodu našeho synka (narodil se den po vydání prvního rozsudku v září 2011). V té době ještě nefungovaly tyhle stránky, ale sdílené zkušenosti jiných maminek mi pomohly k rozhodnutí, které je pro mě napořád zdrojem vnitřní síly a mateřského sebevědomí.

Domácí porod byl vykročením na trnitou cestu, na které pravda občas padám „na hubu“ a rouhavě si přeju, abych mohla žít v sladké nevědomosti, mít dítě seřízené jako hodinky, které chápe, že já vím, co je pro něj nejlepší, přes den ho odložit v jeslích, večer s plyšákem do pokojíčku, přijímat vděčně a bez obav všechny nabízené léky a očkování stejně jako sladkosti na míru a záplavu plastových příšerek, abych ho ochránila a neupírala mu dětské radosti. Vím, že kdybych si tehdy nepostavila hlavu, s velkou pravděpodobností by mě v porodnici posadili do takového konvenčního vlaku (nebo vleku?). Ale z těhle slabých chvilek se rychle otřepu a zase jsem neskonale šťastná, že můžu prožívat každou chvilku vedle toho stvořeníčka, které se k nám ve spánku tulí, kojí se na přání, je neposedné, zdravé a spokojené. A tehdy mi vždycky dojde, jaká síla je v tomhle kolektivním předávání zkušeností a posilování mateřské intuice, zodpovědnosti a naslouchání potřeb.

Vždycky mi je líto každé maminky, která si musí projít nějakou špatnou zkušeností a nechápu, proč věcí jako neodnášení dítěte či vysvětlování zákroků a respektování dalších potřeb je tak těžké dosáhnout. A o co víc, ty matky, které se toho dožadují, se setkávají s pohrdáním a odsouzením okolí. Vy z toho naděláte, myslíte si, že všemu rozumíte, přežila to každá, zdraví dítěte za to stojí... a podobné vyděračské a popírající reakce. Žiju v zahraničí, takže jsem zatím nezažila žádnou přímou konfrontaci, ale dost mi osvětlila nedávná diskuze zdravotníků ohledně chystaných „změn“ na portále Medicinal Tribune.

Tak proto je tak těžké něco změnit. Páni doktoři držkují jako rozmazlené děti, kterým někdo sáhl na jejich hračku. Zoufalost, jak se jim vše drolí pod rukama. Ministerstvo ustupuje potrhlým ženským, které by je chtěly poučovat? A těm to navíc není dost a ještě si dovolí v diskuzi oponovat? Ta nehoráznost, ten nevděk, kam ten svět spěje! Ruce líbat bychom jim měli za nasazení, se kterým zachraňují naše životy. A média jim podkuřují, pořád to někdo vytahuje, copak veřejnost těch pár divoženek opravdu zajímá?

Dřív jsem byla bojovnější, podobné řeči mě vytáčely a všecko ve mně vřelo. Dneska si připadám silnější, už mě to tolik nezasáhne. Vím, že jsem spokojená máma spokojeného kloučka a žádnému zoufalci se nepodaří mé podřeby zesměšnit a podkopat. Vlastně jsem těm doktorům vděčná, protože na mojí proměně mají velký podíl. Díky jejich přístupu jsem k domácímu porodu došla v podstatě vylučovací metodou, třeba bych ho jinak úplně minula, a to by mě zpětně mrzelo. Místo lamentování nad rebelskými „pacientkami“ by se doktoři měli spíš chytit za nos a přiznat si, že k tomu proklínanému domácímu porodu doženou velkou část rodiček sami. A že dlouho už pod něj všechny skutečné nedostatky porodnictví nepůjde zametat. Jejich zkostnatělé postoje a pohrdání v jistém smyslu celou věc usnadňují. „Vybičovali“ nás k tvoření tohoto kolektivního příběhu, předávání zkušeností, podpory a inspirace. Díky tomu přibývá silných žen, které vědí, co chtějí. Kdyby hráli diplomatičtěji, možná bychom se jako ona pověstná žába už dávno uvařily v hrnci.

A taky mi je jich líto. Přemýšlím, kolik z nich si nese trauma z násilného porodu, separace, nedostatku citu, když své ochuzení, možná nevědomky, ordinují dalším. Mají tak výsadní povolání, u kterého jsou přítomni zrození, a oni vůbec nic nepochopili. Přetahují se o otěže ve slepém přesvědčení, že opravdu něco řídí. Plivají, koušou, ubližují. Překroutili celou věc na boj kdo z koho a nejspíš cítí, že dlouho nevydrží. Musí si připadat vyčerpaní, nepochopení, odstrkovaní. Jsem jim vděčná, že mi vždycky připomenou, jaké saze z bojiště by i na mě ulpěly, kdybych na to šla stejně.

Za několik (snad málo) let se věci změní. Je to naprosto nevyhnutelné – změnu vede pud sebezáchovy a zdravý rozum. Navíc tímto směrem ukazují také vědecké studie a závěry odborníků v zahraničí, což ještě společnost potřebuje, aby znovuobjevila přirozené chování. Možná jsme zatím v menšině, ale pomalu nás příbývá a škatulka alternativní bude brzo tak přeplněná, že ztratí svůj význam. Příští generace (možná už naše děti?) budou těžko chápat, že bylo nutné se mediálně handrkovat o způsobilost porodních bab asistovat u porodu, o schopnost rodiček naslouchat svému tělu a děťátku a vést porod vlastním tempem, nebo o důležitost nepřetržitého kontaktu matky s novorozencem. Naši lékaři by si měli rychle spočítat, na které straně historie chtějí stát. Jestli by místo „charakterního“ zastávání stejného postoje nebylo užitečnější pro ně i okolí opustit potápějící se loď a nebýt svým potomkům k smíchu. Tak jim v tomhle bilančním čase přeju rozlišovací schopnost, pokoru a pochopení. Nikdy není pozdě na to zvolit správný směr.

Slepá skvrna v ohrožení

Nedávno zavládla internetem panika ohledně osudu zahrádkářů kvůli chystanému evropskému nařízení. Cílem alarmujících zpráv bylo podepsání evropské petice. Ohlas byl vskutku nevídaný: během několika týdnů stoupl počet podpisů na více než 23 000. Do diskuze se tedy vložili i ti, kteří mají ono nařízení na pracovním stole. Europoslanec Pavel Poc z Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin ENVI svou argumentaci postavil na tvrzení, že zahrádkáři nejsou v ohrožení a zachování biodiverzity je v návrhu klíčové. Že se nařízení přesto může dotýkat i zahrádkářů, vysvětluje ve své reakci Marek Kvapil, který téma podrobněji zpracoval na svých stránkách. Nakonec sám pan poslanec, po hlubším prostudování návrhu, na schůzi svého výboru tento týden doporučil jeho vrácení Komisi.

Návrh kritizují i další europoslanci, stejně jako desítky neziskových organizací v Evropě, které se zabývají přechováváním původních, často neregistrovaných odrůd a byly by nařízením přímo ohroženy. Jejich zástupci zformulovali připomínky k návrhu a otevřené dopisy europoslancům, které podpořily statisíce občanů. Tento týden také zveřejnili společnou deklaraci, k níž se připojil např. český Gengel nebo Pro-Bio Liga. Do 4. prosince mají občané možnost adresovat europoslancům své připomínky k návrhu (viz níže).

V čem je problém?

Nařízení má nahradit dosavadních 12 směrnic týkajících se uvádění rostlinného rozmnožovacího materiálu na trh. EU chce vytvořit jeden společný registr všech odrůd na svém území. Povinnost registrovat odrůdu před její komercializací platí už dnes, s tím rozdílem, že zapsání do nového registru bude nejspíše náročnější a dražší a za vedení v seznamu bude třeba každoročně platit. Už dnes se na hranici zákona ocitají organizace přechovávájící původní odrůdy, pro které je velmi obtížné až nemožné registraci získat, protože nesplňují kritéria na standartní osivo.

Úlitba biodiverzitě

Pro tyto nepřizpůsobivé byla na poslední chvíli (a pravděpodobně na nátlak veřejnosti a neziskových organizací) vytvořena kategorie “menšinový trh” (niche market), zásadní argument k ujišťování, že zahrádkáři a další menší aktéři na trhu jsou tak naprosto v bezpečí. Podle neziskových organizací je tato kategorie nedostatečná a časem skoro nebude, kdo by odrůdy pro ně udržoval a rozvíjel – výjimka z registrace je zatím navržena jen pro podniky do 10 zaměstnanců s ročním obratem max 2 miliony euro, těm ostatním se nevyplatí do šlechtění odrůd pro zahrádkáře investovat. Navíc výbory AGRI a ENVI, pověřeny analýzou návrhu, zveřejnily nedávno své stanovisko, které tvrdě vydobytou a vcelku omezenou výjimku doporučují ještě více otesat. Ve jménu ochrany spotřebitele, transparentnosti a rovného hřište pro malé firmy – tedy aby výjimky nemohl nikdo zneužít ke snadnému výdělku. Dlužno podotknout, že článek 23 navrhuje, aby si za určitých podmínek (jako vlastní laboratoř, odborná způsobilost, apod.)  testování a registraci mohly firmy provádět samy. Tvrdě férově.

Menšinové včera a dnes

A potřebujeme vůbec nějaké staré odrůdy? Proč nenechat věcem volný průběh? Po staletí si zemědělci každý rok uchovávali nejlepší semena z úrody na příští setbu. Díky jejich úsili jsme dostali do vínku bohatý genofond jako společné dědictvíy. Jenomže co je všech, není ničí a co není ničí, to se nedá prodat. Na cestě kudy z toho ven posloužila práva duševního vlastnictví. Takže si pěstitelé nově vykříženou odrůdu nechají zaregistrovat a tím ochrání svou investici před konkurencí. Registrovaná semena dnes pokrývají většinu trhu. Zpravidla si je zemědělci u osivářů každoročně kupují, protože samozásobení je časově náročné a ne vždy úspěšné. Navíc hybridní semena typu F1 nemají v dalších generacích stejné (čili tak dobré) vlastnosti, takže pokud vůbec vzejdou, není v podstatě o co stát. K patentovaným geneticky modifikovaným semenům, k jejichž každoročnímu nákupu se zemědělci upíšou vstupní smlouvou, tak už byl vlastně jen krůček.

Když ptáčka lapají

Nezasvěceného laika by možná napadla nevinná otázka: proč se tedy zemědělci nechají takhle držet pod krkem? Odpovědí je kouzelné slůvko: konkurenceschopnost. Jak dobře ukazuje například dokument Semena svobody, jsou zemědělci po celém světě tlačeni k přechodu na hybridní osivo s většími výnosy. I kvůli tomu klesla během posledních 100 let biologická rozmanitost odhadem o 75 procent. Generacemi uchovávané dědictví nám tak nenávratně proklouzává mezi prsty, navíc v době rostoucích klimatických změn a výkyvů, vůči kterým je standardizované osivo méně odolné. Potravinová závislost obyvatel planety se zvyšuje. Půda je vyčerpaná neohleduplným obhospodařováním. Světový osivářský trh je monopolizován hrstkou nadnárodních společností, které často produkují vedle osiva i umělá hnojiva a pesticidy – stávají se tak obchodníky zázračných formulí vše v jednom (zdroj).

Kdo bude převozníkem

A tak se z původních odrůd stala okrajová záležitost. Současná i připravovaná legislativa neukazuje ambice tento proces nějak zvrátit, jakoby staré odrůdy byly zakonzervované muzejní exponáty, které mají i nadále zůstat vzácné. Máme více pochopení pro 20 let práce šlechtitele než stovky generací, které křížily a přechovávaly původní odrůdy a zajistily nám přežití. Zodpovědný a náročný úkol zachránit, co se dá, zbývá na nadšence a malé organizace, kterým nový návrh háže pod nohy další klacky. Možná bychom se měli na celou věc dívat z druhé strany. Mělo by být opravdu cílem držet původní odrůdy pod menšinovou pokličkou a vytlačovat je ze zorného pole? Neměly by se spíše stát základem udržitelného zemědělství, když to konvenční míří na slepou kolej? Měla by být semena jako zdroj obživy vlastněna a monopolizována? Klíčem k přežití je přizpůsobivost a rozmanitost. Myslím, že vsadit na jednu kartu je zkrátka riskantní. Nevidím jediný důvod, proč by pod záminkou ochrany spotřebitele a transparentnosti měla být ohrožena potravinová soběstačnost budoucích generací.

Článek publikován na Britských listech.

Otevřený dopis europoslancům s návrhy úprav

Další informace o kampani

Deklarace

Prohlášení, které 24. listopadu 2013 ve Vídni na workshopu o chystaném Nařízení o uvádění rozmnožovacího rostlinného materiálu na trh přijali zástupci zemědělských organizací, zahradníků, pěstitelů, šlechtitelů a ochránců rostlin (originál zde)

Dopis europoslancům zde

DEKLARACE VE JMÉNU PRAVDY, ŽIVOTA A SPRAVEDLNOSTI.

„Chraňme naše přírodní dědictví, biodiverzitu a na tom závisející potravinovou bezpečnost!“ - naléhavá výzva k akci

Právo na pěstování rostlin tvoří základ lidské civilizace. Lidé po staletí pěstovali plodiny pro vlastní obživu, zakládali zahrady a parky, spoluvytvářeli nová prostředí ve prospěch divočiny.

To vše je nyní vážně ohroženo zaváděním nového Nařízení EU, které má regulovat produkci, uvádění na trh a prodej VEŠKERÉHO rostlinného reprodukčního materiálu: osivo, cibuloviny (bulvy), sazenice a dokonce divoce rostoucí rostliny. Navrhované nařízení – ve jménu ochrany spotřebitele – omezí, co lidé mohou pěstovat a prodávat.

Zúčastněné strany jednoznačně podporují práva zemědělců. Návrh nařízení[1] sice přiznává zemědělcům a zahradníkům právo na výměnu i prodej semen a rostlin, ale tyto ústupky k zachování biodiverzity, možnosti výběru a volného přístupu k rostlinnému materiálu jsou slabé a nedostatečně definované. Předkládané nařízení totiž nechrání odpovídajícím způsobem právo lidí na pěstování, prodej a výměnu rostlin a není dostatečně účinné, aby zabránilo komerčním zájmům omezovat šlechtění, což představuje hrozbu pro potravinovou bezpečnost a práva zemědělců, zahradníků a komunit šlechtit a pěstovat vlastní plodiny.

Jsme znepokojeni tím, že zájem velkých korporací přivlastnit si naše semínka a tím znemožnit ostatním jejich šlechtění, má větší váhu než práva drobných pěstitelů a farmářů i potřeba chránit naše přírodní dědictví, biodiverzitu a z ní vyplývající potravinovou bezpečnost tváří v tvář očekávaným změnám klimatu.

Čelíme dnes rostoucím tlakům jako jsou ubývání zdrojů, stoupající ceny pohonných hmot, rychle se měnící klima, ztráty stanovišť a pokles biodiverzity, což ohrožuje budoucnost našich potravin. Je proto třeba biologickou rozmanitost naopak chránit a rozvíjet.

Jako zástupci zemědělských organizací, zahrádkářů, drobných pěstitelů, ochránců rostlin, šlechtitelů a členů evropské občanské společnosti, kteří se setkali 24. listopadu 2013 ve Vídni, jsme hluboce znepokojeni Návrhem NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh (právního rámce pro rozmnožovací materiál rostlin) [2013/0137 (COD)] přijatého dne 6. května 2013 Evropskou komisí. Máme vážné obavy o potravinovou suverenitu, ochranu biodiverzity, potravinovou bezpečnost, zdraví a svobodu občanů Evropy.

DŮRAZNĚ POŽADUJEME:

-       Lidé, ať jde o zemědělce nebo zahradníky, nemají mít povinnost kupovat semínka a ostatní reprodukční rostlinný materiál od komerčních dodavatelů. Jakýkoli právní předpis musí zemědělcům, zahradníkům a všem skupinám zajistit použití, výměnu a prodej vlastních semínek a rostlin s ohledem na Listinu základních lidských práv a svobod a Mezinárodní dohodu o genetických zdrojích rostlin (ITPGRFA, FAO 2004).

-     Standardy platné pro průmysl by neměly být aplikovány na trh se semínky a rostlinami. Takový postup by yyžadoval odborné a právní definice, kterým rostliny nemohou vyhovovat, a zároveň není schopen obsáhnout význam biodiverzity.

-       Volně reprodukovatelné rostliny by neměly podléhat povinné registraci odrůd nebo certifikaci semen a rostlin. Biodiverzita by měla mít přednost před obchodními zájmy, protože se jedná o veřejný statek, stejně jako je např. voda.

-      Všechny návrhy, které mají dopad na činnost týkající se biologické rozmanitosti, by měly být projednávány ve spolupráci s veřejností, a rozhodnout by měli volení zástupci. Ochrana biodiverzity není "technický detail" ve smyslu Smlouvy o fungování EU.

-  Požadavky na označování by měly být skutečně transparentní, tedy měly by odrážet technologický vývoj, včetně nových mikrobiologických šlechtitelských metod, a veškerých technických a právních omezení použití.

-      Úřední kontroly dohlížející na semena a rostliny by měly zůstat veřejnou službou a měly by být pro malé subjekty (mikropodniky) poskytnuty bezplatně.

---

[1] Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh (právního rámce pro rozmnožovací materiál rostlin) [2013/0137 (COD)] přijatého dne 6. května 2013 Evropskou komisí

Informace o chystaném nařízení zde.

Seed freedom

Nová evropská legislativa o "Obchodování s osivem " je hrozbou pro bezpečnost potravin a demokracii.

Připojte se výzvě evropských občanů pro SVOBODU A DEMOKRACII POTRAVIN
Tuto petici  spustili 2.10.2013 – den výročí narození Gándhího, Evropští zelení a organizace Nadvanya:

Gándhí nás naučil, že občanská neposlušnost je nutná tam,  kde nespravedlivé zákony ohrožují naše základní svobody.Semena jsou naše společné dědictví. Jsou darem přírody a výsledkem staletí usilovné práce zemědělců na celém světě , kteří vybírali, uchovávali a pěstovali  semena. Jsou zdrojem života a prvním článkem v potravinovém řetězci. A tento odkaz je teď v ohrožení. Evropská legislativa stále více omezuje přístup k semenům. V posledních desetiletích se průmyslové zemědělství stává dominantním modelem. Pouze odrůdy semen, které vyhovují těmto požadavkům, mohou být uváděny na evropský trh. Musí projít složité a nákladné testy, registrační postupy a jejich pěstování vyžaduje použití chemických látek. Tato právní úprava výrazně snížuje rozmanitost odrůd, a tím vážně ohrožuje bezpečnost našich potravin. Semena už tak nejsou v rukou zemědělců a zahrádkářů. Hrstka světových semenářských firem ovládá a monopolizuje trh: šest nadnárodních společností ovládá 75 % soukromého výzkumu pro šlechtění rostlin, 60 % trhu s osivy a 76 % prodeje agrochemikálií. (zdroj ETC Group).

Nový legislativní návrh Evropské komise by současnou situaci ještě zhoršil. Šlo by o další snížení biodiverzity v zemědělství a omezení volného přístupu k osivu pro zemědělce a občany. Zároveň povzbuzuje nadnárodní semenářské firmy, aby si nárokovaly výhradní právo uvádět osiva na trh. Na druhé straně je pestrá škála odrůd, které jsou odolné vůči škůdcům a schopné přizpůsobit se změně klimatu, soustavně vylučována z trhu nebo omezována na tzv. okrajové trhy. Tato právní úprava postihuje nejen Evropu, ale celou planetu.

Zásadně odmítáme tento monopolizující zákon o osivech. V době, kdy i OSN uznává, že budoucnost potravin je v ekologickém, místním a rozmanitém zemědělství, chce Evropská komise svým návrhem kriminalizovat pěstování založené na svobodném šíření semen a potravinové demokracii. V době, kdy spotřebitelé stále více upřednostňují místní, zdravé, chutné a výživné potraviny bez chemie a genetických úprav, je chce EU svým zákonem o semenech okrást o jejich právo na svobodnou volbu. 72 % veškerých potravin pochází od malých farmářů – nejsme okrajový trh – jsme budoucnost!

Nechte zaznít svůj hlas!

Podepište tuto výzvu:

-  požadujte, aby Evropské komise zamítla "Zákon o monopolu na osivech" a bylo respektovánovaše právo na zdravá semena a potraviny bez chemických látek a genetických úprav.

- v duchu odkazu Gándhího, vyzvěte své spoluobčany k občanské neposlušnosti proti nespravedlivým zákonům o osivu a prohlašte, že:

Neuznáme žádný zákon, který neoprávněně dělá ze semen výlučný soukromý majetek korporací, je v rozporu s cílem zachovat biodiverzitu, posiluje selhávající průmyslové zemědělství a ignoruje zdravé a odolné alternativy pro vytváření udržitelných společenství a zajišťování potravin ve všech regionech na celém světě.

"Dokud přetrvává pověra, že nespravedlivé zákony je třeba dodržovat, otroctví bude existovat."  Mahátma Gándhí

petice Seed-Sovereignty na stejné téma

další informace o navrhovaném zákonu 

výzva Vandany Shivy 

výzva k mobilizaci evropských občanů

#seedfreedom

Prodám život, zn. draze

Na počátku bylo semínko. Padlo na úrodnou půdu, která mu dodala živiny, slunce zase teplo a světlo a déšť vláhu. Z rostliny a jejích plodů měli užitek další živí tvorové a vše plynulo v dokonalém koloběhu. Ovšem jen do chvíle, kdy koumáci vycítili obchodní příležitost a došli k závěru, že by byla věčná škoda to nezpeněžit.

A tak začali vymýšlet způsoby, jak prohlásit živé organismy za soukromé vlastnictví. Jedním takovým je úprava genetické informace, díky které se podle platných zákonů na semena dají uplatnit autorská práva. Geneticky modifikované organismy jsou pravý zlatý důl - jejich "vlastníkům" zajišťují vedle každoročních zisků také tučné odškodné vysouzené na zemědělcích, kteří je pěstují "na černo". A kdyby šlo náhodou o nezáměrnou kontaminaci? Nezájem, byznys je byznys.

Světový trh s GMO ovládá americká společnost Monsanto (více odhalí například francouzský dokument Svět podle společnosti Monsanto). Ta zároveň vyrábí herbicid Round Up, vůči kterému jsou geneticky modifikované plodiny odolné - nabízí tak zemědělcům geniální balení vše v jednom. 

Jsou opravdu geneticky modifikované potraviny nebezpečné? Vždyť jejich propagovatelé slibují, že sníží užití pesticidů a zvýší výnosy, takže nakrmí hladovějící. Tyto a další argumenty se bohužel nezakládají na pravdě a ve skutečnosti jdou vydělané peníze do kapes hrstky mocných. O nebezpečích GMO hovoří také americký dokument Genetická ruleta - hazard s našimi životy. Důsledky mezidruhového křížení nejsme schopni odhadnout ani řídit, a to jak z ekologického tak zdravotního hlediska.

Přesto se však vědecká obec staví vyjadřuje vesměs pozitivně, naštěstí už se našla hrstka odvážných, kteří vystoupili z řady a varují před riziky. Mezitím se začínají ozývat občané, kteří nechtějí být vědeckým experimentem a požadují přísnější výzkumy, značení potravin nebo úplný zákaz GMO. Patentované plodiny však nejsou jedinou hrozbou. Momentálně se v Bruselu projednává zákon o registrování semen, který by omezil povolené odrůdy a jejich volné šíření. Jako výraz nesouhlasu je možné podepsat online petici. Všechny tyto snahy kontrolovat a zpeněžit přístup lidstva k osivu a potravinám korunuje plán na Transatlantickou dohodu mezi USA a EU. V Evropském parlamentu proti tomu bojuje strana Evropských zelených, bude však třeba velká občanská mobilizace, aby se tyto plány podařilo zvrátit.

V těchto říjnových dnech probíhá celosvětová dvoutýdenní kampaň za svobodu pro semena a potraviny. Otevřený dopis Vandany Shivy, dlouholeté bojovnice za práva drobných zemědělců a spotřebitelů, vyzývá k akci všechny, kterým nejsou lhostejná práva živých organismů. Je čas povstat a dát jasně najevo, že půda, semena a potraviny patří všem. Že život se nedá patentovat.

Kdo má slovo

Ve čtvrtek 3.10. odvysílala Česká televize díl pořadu Máte slovo o domácích porodech, který byl veden naprosto neprofesionálně, až by se chtělo věřit, že se záměrnou snahou zdiskreditovat zastánce domácích porodů, kteří se ve vyostřené debatě netěší velké podpoře veřejnosti. Domnívám se, že netečnost je nejlepším způsobem, jak z perverze učinit normu, proto se připojuji k dalším nesouhlasným hlasům a posílám stížnost Radě ČT:

 

Rada České televize

Kavčí hory
140 70, Praha 4

radact@ceskatelevize.cz

Vážená rado České televize,

Obracím se na vás ohledně pořadu Máte slovo ze 3.10. věnovanému domácím porodům. Domnívám se, že způsob, jakým k této problematice tvůrci programu a moderátorka přistupují, je naprosto nevhodný, neprofesionální a zaujatý.

Domácí porody jsou legální, doprovázené porodní asistentkou a hrazené pojišťovnou ve většině vyspělých zemích. Přesto jsou v českých debatách na toto téma neustále stavěni lékaři - zkušení odborníci proti rodičům - laikům. Nerozumím tomu, proč jako odborníky na dané téma zvete výhradně muže a skalní odpůrce domácích porodů, kteří opakovaně a dlouhodobě ignorují nebo překrucují současný výzkum, doporučení WHO a požadavky rodiček. Debata se tak od povrchních a neprůkazných argumentů o bezpečí novorozence a nezodpovědnosti matek nikdy nedostane k reálným údajům o bezpečnosti domácího porodu, příčině rozhodnutí rodit doma, potažmo podmínkám a přístupu v porodnicích.

Považuji také za naprosto nemístné, aby moderátorka byla hrubá na účinkující a hosty nebo tolerovala podobné chování dalších pozvaných, a to navíc velmi zaujatým způsobem pouze vůči zastáncům domácích porodů. Utnout reakci z publika slovy "vy už mluvit nebudete" vyznívá v pořadu s názvem "Máte slovo" opravdu tragikomicky.
Mimo to nesouhlas se záměnou pozvaných na poslední chvíli, který vyústil v odmítnutí pana Hořejšího a Rumleny účastnit se pořadu, moderátorka překroutila a využila k dalšímu zesměšnění zastánců domácího porodu. Sama záměna hostů vyznívá jako snaha živit představu, že zastánci domácích porodů je převážně okrajová skupina lidí žijících alternativním způsobem života, což je také zkreslující.

Chápu, že strategií programu je vyvolávat skandály a vyhrocené názorové střety. Přesto se domnívám, že schopný moderátor se umí obejít bez laciného a povrchního znevažování názorové menšiny a použije k získání sledovanosti vytříbenější prostředky. Sama pořad nesleduji, ale časté reakce v duchu "to se přece od pořadu podobné úrovně dalo čekat" ukazují, že zaujatost, povrchnost a snaha o konflikt za každou cenu u něj hodně lidí vnímá jako charateristické. Domnívám se, že pořad porušuje etický kodex ČT, a proto by měla Rada ČT posoudit způsob jeho vedení, a to zejména urážlivé a překroucené výroky na adresu přítomných i nepřítomných zastánců domácích porodů ze strany paní Jílkové a pana Doležala.

Věřím, že Česká televize jako veřejnoprávní médium bude schopna splnit svůj závazek vůči občanům České republiky a bude konstruktivně přispívat k diskuzím na citlivá témata maximální profesionalitou a nezaujatostí svých pořadů.

S úctou

Mgr. Marie Fareh

A je to aspoň k jídlu?

 

Poměřovat věci kolem jinak než jejich peněžní hodnotou se moc nenosí. A tak všichni přepočítáváme, jestli se nám to či ono vyplatí. Hlavně znát svou cenu. Nedřít zadarmo. Myslet na sebe. Svět se tak mění v jeden velký ring. Kdo tuhle hru nechce hrát, vyslouží si často nálepku hloupého, v lepším případě příliš dobrosrdečného, měkkého a vlastně samého proti sobě.

Neuvěřitelný Todmorden

Ale najdou se i takoví, kteří se přesto rozhodnou, že v tomhle už nejedou. Jako obyvatelé britského městečka Todmorden nedaleko Manchesteru. Má okolo 10 000 obyvatel a v minulosti proslulo textilní výrobou. V poslední době se ale potýká s ekonomickou krizí, vysokou nezaměstnaností a odlivem obyvatel. Až potud nic neobvyklého. Ovšem místní nehodlali sedět s rukama v klíně. Přemýšleli, jaká činost by oslovila co nejvíce lidí a oživila skleslou náladu. Jsme závislí na dovozu potravin? Nemáme práci? Sousedské vztahy a soudržnost nestojí za moc? Co jiného spojuje lidi lépe než jídlo (pránisté prominou). Aby se mohli zapojit opravdu všichni, mělo by být dostupné všem. A tak vzali motyky a osázeli záhony ve městě. 

U zrodu projektu, který dostal název Incredible edible (neuvěřitelné jedlé), stojí dvě ženy - Pamela Warhurst a Mary Clear. Jejich nápad získal neuvěřitelně rychle přízeň jak místních obyvatel, tak dalších měst v Británii i v zahraničí. Během pěti let přilákal do města zástupy turistů i samotného prince Charlese a aktivně se připojily desítky zemí po celém světě (největšímu ohlasu se těší ve Francii, kde od loňského roku vznikly skupiny v desítkách měst a vesnic). Do vytváření jedlého města se nedávno pustili také v Bratislavě. Akce v podobném duchu najdeme i u nás pod názvem partyzánské zahradničení (guerrilla gardening) nebo komunitní zahrady.

 

Kdo se neptá, nedostane zápornou odpověď aneb kdo mlčí, souhlasí

A jak to celé funguje? To prostě příjdou na záhon vedle autobusové zastávky a zasejí tam hrášek? V podstatě ano. Podle zákona se nesmí na cizím pozemku nic stavět, což se sázení netýká. Pokud majitel nesouhlasí, tak je třeba vše vrátit do původního stavu. Vzhledem k tomu, že je půda často v lepším stavu než byla, je to sice těžké, ale zatím si nikdo nestěžoval. Párkrát už tedy prostor vyklidili, ale například jedno místo, opuštěné kvůli plánované stavbě, leží už rok tak, jak jej nechali. 

Což jen potvrzuje, že snaha o legalitu a oficiální proceduru je delší zato horší cesta, jak se ukázalo i v případě záhonu před policejní stanicí. Na něj nejprve povolení žádali. Velitel jim ale bokem sdělil, že žádost by čekala několikaletá peripetie od jednoho nadřízeného k dalšímu, na jejímž konci by byla pravděpodobně zamítavá odpověď. Naštěstí kopr i dobromysl rostou nelegálně bez výčitek a pod svícnem krásně prospívají. 

Přibývají zároveň i jedlé výsadby “na objednávku” jako před základní školou, lékárnou nebo novým zdravotnickým zařízením, které si žadatelé sami financují. Veškeré aktivity samotné skupiny však zůstávají na bázi dobrovolnictví. 

  
 Žádná organizace, žádné členství, žádná závislost na sponzorech

Heslem je jednoduchost a přidat se může každý. Nejdříve byly plochy rozdělené mezi jednotlivé dobrovolníky, ale postupně se osvědčilo rozdělit práci pokaždé na pravidelné víkendové schůzce mezi ty, kteří se ten den sejdou. Na papíře jich je přihlášených několik stovek, opravdu aktivních se zapojuje pár desítek, přesto se ale do města stěhují další nadšenci, kteří chtějí přiložit ruku k dílu. Náplň je v podstatě ideální: udělá se prostě tolik práce, kolik rukou je k dispozici. A tak se potichu a nenápadně městečko proměňuje v jedlou zahradu. Lidé jsou plní elánu a tvořivosti. Přesto, že ještě spousta ploch čeká na proměnu, Todmordenští se nezastavili u sázení. 

Dělí se také o další úkoly - webovou stránku, komunikaci s novináři a zájemci, exkurze pro návštěvníky, účast na zahraničních akcích, pokladnu… Organizují setkávání pro všechny obyvatele, na kterých společně připravují jídlo. Zvelebují školní pozemky, jejichž úrodu zpracovávají ve školní jídelně. V současné době spolupracují s mnoha organizacemi, školami a firmami, některé z nich vytvořily na základě projektu nové učební programy a kurzy, kde učí základy zahradničení, permakultury, zpracování potravin a dalších dovedností vedoucích k soběstačnosti. V září by mělo být otevřena nová vodní zahrada na pozemku místní střední školy pro chov ryb a pěstování metodou aquaponie.

Klíč k soudržné komunitě

I když by se na první pohled mohlo zdát, že zelenina zdarma se nebude zamlouvat místním zemědělcům, opak je pravdou. Cílem není pokrýt celou místní spotřebu zeleninou vypěstovanou podél cest. Lidé ale začali upřednostňovat místní výrobky. Vzniklo mnoho nových firem, které na vývěsních štítech hrdě udávají vedle ceny také vzdálenost z místa původu a soupeří mezi sebou o nejkratší dopravní stopu.  

Místní obyvatelé jsou spokojenější, navazují užší sousedské vztahy a ve městě klesl vandalismus, což potvrzuje i policie. Z vymírajícího městečka se pomalu a nenápadně stává kvetoucí živá obec. Vznikla dokonce nová ulice, která nese název Opylovací. Vedle důrazu na ochranu včel je zároveň symbolem řetězové akce. Je osázená medonosnými rostlinami a vede k místnímu tržišti, které je pravidelným a oblíbeným místem k setkávání.

Kdo chce, hledá způsoby 

Příběh Todmordenu je v podstatě velmi prostý. Reagovali na každodenní problémy, se kterými se dnes potýká skoro každý. Připadá vám to neuvěřitelné? Není nic snazšího, než to vyzkoušet ve vlastním městě. Název není důležitý. Konkrétní informace vám zkušenější vždycky rádi poskytnou. Pokud se vám líbí myšlenka potravinové soběstačnosti, sousedské soudržnosti a společné práce pro dobrou věc, stačí vysadit do truhlíku před vaším domem pár bylinek a dát je k dispozici kolemjdoucím. A uvidíte, kolik včel na ně přilákáte.

rozšířená upravená verze vyšla v Sedmé generaci z prosince 2012.