středa 22. října 2014

Bůh ochraňuj královny


(vyšlo ve sborníku Včely jinak)
 
Z celé hmyzí říše se včely těší snad největšímu uznání. Jejich píli si dokonce mezi lidmi dáváme za vzor – vždyť taky plodů jejich práce denně užíváme. Je až neuvěřitelné, jak zásadní a rozmanitou roli hrají v celém ekosystému. Měli bychom si je předcházet nejen zištně kvůli medu a dalším včelím produktům, ale především proto, že zajišťují opylováním plodin naše přežití a zachování koloběhu v přírodě. Dávné civilizace si jejich důležitosti byly dobře vědomy a včela medonosná byla pro mnohé z nich posvátná. Dnešní společnost se vymyká z kloubů a dopady našeho bezohledného chování na včely jsou varovným signálem. Když vidíme, v jakém jsou dnes zuboženém stavu a jak nadnárodní firmy investují veliké peníze do výzkumu umělých opylovačů, aby se ochranou včel nemuseli zabývat, je z toho do pláče. Ale samotné slzy naši vinu nesmyjí. Jak tedy z bludného kruhu ven?

Často dnes slýcháme vzletná slova o efektu motýlích křídel a drobných řetězových akcí, do kterých se může zapojit každý z nás. Ale českou skeptickou povahu často napadne, jestli to nejsou jen plané řeči. Co zmůžu jako jedinec proti těm, kteří pro opylení tisíců hektarů monokultur sváží každoročně včely z celého světa, vystavují je tunám pesticidů nebo krmí cukrem, aby prodali více medu? Vždyť jsem jen kapka v moři, kde většina staví na krátkodobém zisku… Ale někdo prostě nemůže jen bezmocně přihlížet, i když se úkol zdá nemožný. Byť jen pro čisté svědomí, že přidá svůj díl na správnou misku vah a třeba i inspiruje další.

Město na talíři
Ukázat cestu dobrým směrem se rozhodli také v britském městečku Todmorden. V čem je tak výjimečné? Na první pohled na něm není neobvyklého: v minulosti proslulo textilní výrobou, poslední dobou se ale potýká s ekonomickou krizí, vysokou nezaměstnaností a odlivem obyvatel. Až potud by takový popis seděl i na mnoho českých měst. Ovšem místní nehodlali jen lamentovat s rukama v klíně. Před více než pěti lety dalo padesát z nich hlavy dohromady a přemýšleli, jaká činost by jim oživila skleslou náladu a zároveň oslovila co nejvíce lidí. Nemáme práci? Sousedské vztahy a soudržnost nestojí za moc? Jsme závislí na dovozu potravin? Vypěstujme si společně jídlo! A tak v následujících týdnech vzali motyky a rýče a pustili se do obdělávání zelených ploch ve městě. 

U zrodu projektu, který dostal název Incredible edible (Neuvěřitelné jedlé), stojí dvě ženy — Pamela Warhurst a Mary Clear. Příběh Todmordenu je v podstatě velmi prostý. Jeho obyvatelé jen aktivně reagovali na každodenní problémy, se kterými se dnes potýká mnoho z nás. Jejich nápad se bleskově ujal jak u místních obyvatel, tak v dalších městech v Británii i v zahraničí. K nápadu se totiž rychle připojily desítky zemí po celém světě, včetně metropolí, jako je Londýn; největšímu ohlasu se těší ve Francii, kde během jednoho roku vznikly podobné skupiny v desítkách měst a vesnic. Do vytváření jedlého města se nedávno pustili také v Bratislavě. 

Návrat královen
Tvořiví Todmordenští se ale nezastavili u sázení. Organizují i setkávání pro všechny obyvatele, na kterých společně připravují jídlo. Zapojují žáky do zvelebování školních pozemků, na jejichž úrodě si pak pochutnají ve školní jídelně. Také díky této inspiraci začali upřednostňovat místní výrobky „s příběhem“, a tak vzniklo mnoho nových firem, které na vývěsních štítech hrdě udávají vedle ceny také vzdálenost od místa původu a soupeří mezi sebou o co nejkratší dopravní stopu. Obyvatelé společně objevují základy zahradničení, permakultury, zpracování potravin a dalších dovedností vedoucích k soběstačnosti. Z vymírajícího městečka se tak pomalu a nenápadně stává kvetoucí živá obec.
¨
Od květů k úrodě je ale dlouhá cesta, na které hrají klíčovou roli právě včely. V Todmordenu jsou si proto vědomi jejich důležitosti a věnují jim patřičnou pozornost a uznání. Hned ve druhém roce se pustili do objevování tajů ohleduplného včelaření. Protože v nejbližším okolí včelaři skoro vymizeli, několik nadšených se horlivě školilo ve včelařských dovednostech, podniklo exkurzi do francouzských Ceven za divoce žijícími včelami a v červenci 2010 Todmorden uvítal první dva roje. Vzájemným sžíváním a objevováním se místní do včel tak zamilovali, že hledali způsoby, jak probudit větší zájem u ostatních obyvatel.

Opylování má zelenou
Mezitím samotný “jedlý” projekt přilákával do města stále více zvědavých z celého světa. Vznikl tedy nápad vytvořit naučnou stezku, která se celá ponese ve včelím duchu. Aby získali prostředky na její realizaci, přihlásili se obyvatelé pod heslem “Dejte včelám šanci” (Give bees a chance) do každoroční soutěže “The People’s milions”. Poutavý nápad i výborná kampaň oslovily dostatek hlasujících, kteří poslali včelí projekt do finále. Zelená stezka (The Green route) byla slavnostně otevřena 4. června 2012 při Opylovací přehlídce. Velkolepé akci předcházely pečlivé přípravy, které si pílí a usílím v ničem nezadaly s včelími oslavenkyněmi – probíhaly dílny na přípravu nápaditých kostýmů, plakátů a výzdoby městečka. To se v den D roztančilo a rozezpívalo, za veselého skotačení desítek barevných včel v nadživotní velikosti. Všichni radostně oslavovali společné dílo, která má inspirovat a přilákat další opylovače.

Napomáhá tomu také zbrusu nová ulice – Opylovací, která uzavírá Zelenou stezku a spojuje hlavní ulici s místním tržištěm, oblíbeným sociálním uzlem. Název znázorňuje “nakažlivost” jedlého nápadu i důležitost medonosných rostlin. Vůně svazenky, levandule a dalších tak láká kolemjdoucí i včely. Samotná stezka, kterou zdobí několik umělecky zpracovaných úlů, má přes deset zastávek, z nichž mnohé hovoří právě o včelách, jejich dovednostech a významu pro člověka i planetu.

Pod svícnem rozsvíceno
Todmordenští po vzoru včel pilně šíří inspiraci dál. Loni uspořádali několik bezplatných kurzů o důležitosti včel a včelaření, které se v okolí utěšeně rozrůstá. Stejně jako u samotného pěstování si uvědomují, že klíčem úspěchu jsou zdravé základy a zapojují do včelaření nejmenší obyvatele. Děti se tak mohou od malička účastnit procesu opylování a obdivuhodného společenství. Vidí, jakou dá práci vypěstovat jídlo a jak jsou pro to včely důležité. A věřím, že i v dospělosti budou ohleduplný přístup k nim brát za naprosto samozřejmý a přirozený.

Obyvatelé Todmordenu neměli ambice spasit svět, chtěli “jen” zlepšit a zpříjemnit svůj každodenní život. Udělali prostou věc – rozhodli se dívat na svět z lepší stránky a brát nepřízeň jako výzvu. Zastavili se, ztišili, rozhlédli kolem a zaposlouchali. Došlo jim, že když jídlo na cestě z pole na talíř přepluje oceán, ochuzují se nejen o kontrolu jeho kvality, ale především o účast na jeho vzniku, kontakt s půdou a rostlinami. Snaha zkrátit celý okruh na dosah ruky je dovedla k uvědomění, jak je naše existence začleněna v provázaném koloběhu, který je třeba respektovat a chránit. Po vzoru včel vytvářejí soudržné společenství, ve kterém každý najde své místo. Jejich příběh ukazuje, že činnost vycházející z vnitřního přesvědčení má mnohem větší dlouhodobý dopad než příkazy a nařízení. Naplňuje nadějí, že když bude každý s láskou a úctou pečovat o své nejbližší okolí, pomalu a nenápadně za neslyšného mávání křídly se svět promění v jedlou zahradu, ve které může být dobře lidem i včelám.